Krásná neznámá
postavy: AUTP
žánr: tragédie
použitá píseň: "Ona" od Daniela Landy
info: Každou noc se zjevuje u jezera, muži z vesnice na ni mohou oči nechat. Proč ji tedy ještě nikdo z nich nezkrotil? Kdo se ocitne v její blízkosti, už se nevrátí zpět…
vloženo: 02.12.2007
počet zobrazení:
Věděli o ní, že za chladných nocí tančí jen v bílém závoji u jezera. Přitahovala nejednoho chlapce. Nebyla z vesnice, nikdo ji neznal. Vyprávěly se o ní zkazky a legendy. Neměla jméno, když o ní hovořili, oslovovali ji Krásná neznámá.
Krásou se jí žádná dívka nevyrovná. Nejeden hoch o ní sní, byli by ochotni jít si pro ni až do horoucích pekel. Očarovala je snad něčím? To nikdo neví. Kdo se k ní přiblížil, postihla ho nehoda. Už se domů nevrátil…
Mladý muž, sotva dvacetiletý, zavítal do vesnice. Kdysi se tu narodil, teď se vracel domů. Rodiče ho uvítali s velkou láskou. Byl rád, že je doma a chystal se druhý den začít pomáhat své rodině, jak jen to bude možné. Avšak předtím zašel do krčmy, aby se mohl pozdravit s dávnými přáteli. Matka ani otec mu nebránili, věděli, že jejich syn na sebe dá pozor.
„Kde jsi byl tak dlouho, kamaráde?“ „Už tě omrzela studia, že ses rozhodl vrátit?“
Mladík nevěděl, kterou otázku zodpovědět dřív. Jeho kamarádům ale moc do hovoru nebylo, zdálo se, že chystají jednu ze svých obvyklých lumpáren. Ani jako dospělé je ty jejich srandičky nepřešly.
„Co máte v plánu, hoši?“ Hned věděl, která bije a plán jeho přátel ho zajímal.
„Chceme jít k jezeru a chytit tu dívku, co o ní muži z vesnice pořád vypráví,“ svěřil se mu jeden z nich.
„Dívku? Jaká je?“
Na sen o nebezpečí myslí mladí kluci potají.
Její rty jsou tak horký a milence svý nezradí,
sladko maj navždy v puse ty, co jednou kvér si pohladí.“
Začala ho zajímat, takovou příležitost si přece nenechá ujít! „Půjdu s vámi,“ řekl a oči mu zaplály.
„Dobrá, ale nezapomeň, je moje!“ pravil jeho nejvěrnější kamarád. Sukničkář. Za ta léta se vůbec nezměnil.
Přikrčili se za keři. K jezeru odtud byl jen kousíček. Čekali, než se úplně setmí a pak se připlížili co nejvíc k vodě.
Přišla, nebylo pochyb, že je to ona. Dlouhé černé vlasy jí splývaly až na záda, ve tmě se zaleskl pár brčálově zelených očí. Nikoho a ničeho si nevšímala, pohrávala si se závojem a tančila v měsíčním svitu. Chlapci nevydrželi to napětí a vystoupili z úkrytu, všichni tři. Dívku to nepřekvapilo, zářivě se usmála.
„Copak vás sem přivádí?“ Hlas měla klidný a vyrovnaný, laškovala s chlapci, oni jí k tomu přece sami vybídli. Náhle se skácela k zemi.
„Vstaň, není ti nic?“ vrhli se k ní všichni naráz. Jeden pohled jejích šelmovských očí a věděla, že uvízli v její pasti.
„Je mi taková zima, prosím, dopravte mne domů…“ Hlas jí slábl.
„A kde bydlíš?“
„Tam, na starém hradě!“ vydechla a zavřela oči.
„Ale to je přece ruina!“ Přesto se k ní rychle vydali, přece to děvče nenechají umřít.
rozdrtí iluze máminejch mazlíčků.“
Dva hoši jí nesli na ramenou, třetí běžel za nimi. Jaké bylo jejich překvapení, když místo polorozpadlé zříceniny spatřili nádherný zámek. Nezabloudili?
Otevřela oči a pokynula jim, aby šli dál. Usadila je ke stolu, nalila jim víno a byla zas zdravá jak rybička, ani stopa po únavě. Laškovala s nimi a s každým si zatančila. Hochům učarovala její cizokrajná vůně.
Jednoho z nich odvedla k sobě do pokoje, zatímco chlapci popíjeli. Mladík možná zažije vášnivou noc…
Krev stéká po obočí a sladkou chuť má polibek upíří.“
Brzy zavolala i druhého kamaráda a jeho, přivandrovalce, nechala sedět samotného v křesle. Blížila se půlnoc a on měl dojem, že by už měl jít.
Matka zapálila svíčku, aby se pomodlila před spaním. Sepjala ruce a prosila Matku boží, aby ochraňovala jejího syna. Odpovědí jí bylo jen tiché šelestění větru.
Ani jeden z přátel se nevracel. Mladíkovi víno přestalo chutnat a s hrůzou si uvědomil, čeho se právě napil. Zakřičel a upustil číši. V panice se rozběhl ke dveřím. Kráska mu ale zastoupila cestu.
„Už odcházíš?“ zamrkala na něj, ale on se jí vysmekl. Objala ho, nemohl jí uniknout. Dlouhý, vášnivý polibek ho ochromil. Už neměl sílu se bránit. Nedokázal se ani pohnout, když se mu zakousla lačně upířími tesáky do krku.
Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně, mladý šílence.
To se pak sevře v krku, když ukáže třeba na tebe,
a pak „Chraňte naše duše!“ často zaznívá do nebe.“
Svíčka na stole zhasla!
Schropferova.Lea@seznam.cz
308-485-860Hlavní menu
›› Úvodní strana›› Něco o mně
›› Guestbook
›› K zamyšlení
›› Odkazy
Moje povídky
›› HP jednorázovky›› Fantasy jednorázovky
›› Na pokračování - HP, fantasy, anime
›› Ze života,SCI-FI
›› Směsice říkanek
›› Songfiction
›› Drabbles
›› Společné povídky ›› Pro zvídavé
Komentáře k povídce
